Příběhy od psí duše pro tu vaši.
Vydejte se psem na čundr, začněte s ním mluvit a dozvíte se toho spoustu o o něm, o sobě, o světě, o životě.
„Teď!… Teď medituješ! Poznám to z tvého výrazu tváře. Je taková… jiná… klidná.“ Podrbu moje vnímavé psisko na hlavě. „Ano, to je ono.“ Zahledí se taky do dálky a pak se zase ptá dál: „Zuzi, jak to, že jsme nad mraky? My už jsme v nebi?“ „Skoro,“ směji se. „Cítit se jako v nebi, můžeš i teď. To je také...
Vzbudila jsem se na Hongiho budíček. Olizování jakékoliv vyčnívající části těla byl jeho způsob zdělení, že vylihávání bylo dost. Ještě v teple spacáku jsem otevřela zip stanu a rukou si stínila oči před vycházejícím sluncem. Všechno bylo pod bílou peřinou třpytivého sněhu. Vzdychla jsem a od pusy mi unikl obláček páry. Hongi ho pozoroval a pak mi vlepil dalšího blemcáka...
„Zuzi, vyprávěj mi, jak si si mě přivezla domů.“ „Už zase? Vždyť si to už slyšel tolikrát.“ Hodil na mně psí voči a ja roztála jak sníh v ešusu, pod kterým jsem zažehla plamínek, abych si uvařila polévku. „No dobře. Tak si tady ke mně lehni, ty kožichu plyšovej.“ Pozvala jsem ho do spacáku. „Bylo jaro. Narodil si se...
Zuzana Odleváková