Príbehy modrého psa menom Hongi.
Moje príbehy z (ne)obyčajného života.
Príbehy, o ktorých neviete, či sa naozaj stali. Ale mohli sa stať i vám.
Keď moje básne majú svoje fotky a keď moje fotky majú svoje básne.
Mystérium v Sahare bolo pre mňa viditeľné a počuteľné viac, než kdekoľvek inde. Alebo som konečne ja sama chcela vidieť a počuť. Keď nastane také ticho, že počujete vlastnú dušu, neprepásnite túto chvíľu.
Púť z Porto do Santiaga de Compostela
Sedela na podobločnici. Nohy sa jej hompáľali vo vzduchu a oči blúdili krajinou za domom. Slnko zapadalo nad pšeničným poľom. Srny sa pásli pod lesom. Vzduch voňal dažďom. Nebo ako pole zorané Pegasmi. Duša ako posledný jednorožec. Ticho ako pred búrkou. A vtedy prišiel. Už dávno poznala jeho meno. On jej vnášal do duše ten nepokoj. Pocit, že musí...
A ak mám moc meniť to, čo sa deje „v mojom svete“ len tak, že rozprávam a odkrývam svoj príbeh, tak to bude moja cesta. Pretože neviem, ako pokoriť všetkých tých démonov tam vonku.
Vtrhol si mi do života ako lavína, podrazil kolená, a pokryl pevnú pôdu pod nohami sypkým snehom. Chvíľu si ma niesol v mäkkom náručí a potom...
„Teď!… Teď medituješ! Poznám to z tvého výrazu tváře. Je taková… jiná… klidná.“ Podrbu moje vnímavé psisko na hlavě. „Ano, to je ono.“ Zahledí se taky do dálky a pak se zase ptá dál: „Zuzi, jak to, že jsme nad mraky? My už jsme v nebi?“ „Skoro,“ směji se. „Cítit se jako v nebi, můžeš i teď. To je také...
Vzbudila jsem se na Hongiho budíček. Olizování jakékoliv vyčnívající části těla byl jeho způsob zdělení, že vylihávání bylo dost. Ještě v teple spacáku jsem otevřela zip stanu a rukou si stínila oči před vycházejícím sluncem. Všechno bylo pod bílou peřinou třpytivého sněhu. Vzdychla jsem a od pusy mi unikl obláček páry. Hongi ho pozoroval a pak mi vlepil dalšího blemcáka...
Chcela som tri veci… Vyjadriť sa aspoň trochu inteligentne k súčasnej situácii (corona vs. svet) Povzbudiť všetkých okolo mňa Nebyť pri tom naivne optimistická Budem chodiť do práce menej 🙂 … za menej 🙁 🙂 V práci sa nám dnes podarilo zachrániť rýchlou diagnostikou a akútnou operáciou úžasného služobného psa. Dôvod na úsmev! 🙁 Išla som po práci do banky uložiť na účet našu...
„Zuzi, vyprávěj mi, jak si si mě přivezla domů.“ „Už zase? Vždyť si to už slyšel tolikrát.“ Hodil na mně psí voči a ja roztála jak sníh v ešusu, pod kterým jsem zažehla plamínek, abych si uvařila polévku. „No dobře. Tak si tady ke mně lehni, ty kožichu plyšovej.“ Pozvala jsem ho do spacáku. „Bylo jaro. Narodil si se...
Zuzana Odleváková