III. Legenda o havranovi – část 2.
„Teď!… Teď medituješ! Poznám to z tvého výrazu tváře. Je taková… jiná… klidná.“ Podrbu moje vnímavé psisko na hlavě. „Ano, to je ono.“ Zahledí se taky do dálky a pak se zase ptá dál: „Zuzi, jak to, že jsme nad mraky? My už jsme v nebi?“ „Skoro,“ směji se. „Cítit se jako v nebi, můžeš i teď. To je také...