II. Legenda o havranovi – část. 1.
Vzbudila jsem se na Hongiho budíček. Olizování jakékoliv vyčnívající části těla byl jeho způsob zdělení, že vylihávání bylo dost. Ještě v teple spacáku jsem otevřela zip stanu a rukou si stínila oči před vycházejícím sluncem. Všechno bylo pod bílou peřinou třpytivého sněhu. Vzdychla jsem a od pusy mi unikl obláček páry. Hongi ho pozoroval a pak mi vlepil dalšího blemcáka...